Články
Truhlářská dílna v trysku století
5. 9. 2016 - Bc. Vlastimil Ježek, IEn.
Můj děda měl již za první republiky velice dobře vybavenou dílnu, ve které zaměstnával dalších 6 stolařů. Společně byli schopni vyrábět velké zakázky pro různé úřady, školy, nemocnice a podobně. Většinou se jednalo o dodávky velkého počtu dřevěných oken, různého nábytku, regálů a dalšího vybavení podle požadavků odběratelů. Díky vybavení, které bylo vhodné k výrobě velkých sérií, se vůbec nepouštěli do realizace kusových zakázek a speciálních požadavků.
Tato situace trvala až do vypuknutí 2. světové války. Právě v tomto období došlo k významnému zvratu a dědova firma byla na pokraji bankrotu, protože skončila éra velkých zakázek. Jediné, po čem byla ještě poptávka, byly jednotlivé kusy nábytku, a stále častěji se objevovaly požadavky na opravy poškozených kusů výrobků ze dřeva.
Tehdy stál děda před významným rozhodnutím, zda dílnu zavřít nebo se přizpůsobit výrazně změněné poptávce. V první fázi snížil počet zaměstnanců na 3 a současně začal tyto spolupracovníky zaučovat na pracích, které do té doby nikdy neprováděli a neměli s tím žádné zkušenosti.
Takto se postupně změnilo celkové zaměření jeho činnosti a během necelého roku měl zase dostatek práce. Na těchto jednotlivých kusech byl opět schopen zaměstnat původní počet pracovníků, jejichž kvalifikace však už musela být na mnohem vyšší úrovni než před touto vynucenou změnou. Navíc se díky dlouhodobě dobrým referencím podařilo dosahovat ještě vyšších zisků než v době, kdy byla firma zaměřena na realizaci velkých zakázek.
Díky velké univerzálnosti všech pracovníků byla jeho dílna vyhlášeným místem, kam měli zájem chodit na praxi učni, kteří se na profesi truhláře teprve začínali připravovat. Po absolvování učiliště byli tito učni vyhledáváni budoucími zaměstnavateli a podle prokázané zručnosti byla jejich práce oceňována podstatně vyšší mzdou.
Tovaryšský list
V turbulentní době po únorových událostech roku 1948 se děda obával nejhoršího a fakticky se smířil s tím, že bude muset svoji dílnu zlikvidovat. Díky dobré úrovni řemesla, které bylo standardní výhodou již před znárodňováním, se však tento dramatický scénář nemusel odehrát a jeho dílna i toto pohnuté období úspěšně přečkala. Stala se tak odloučeným provozem, který pro jeden blízký státní podnik zajišťoval veškerou dřevovýrobu a opravy nábytku, včetně dopravních prostředků. Běžně jsem tak vídával, že se tam opravovaly přepravní palety a obaly, dřevěné podlahy valníků nebo poškozené vybavení kanceláří. Vedle oprav se běžně vyráběl potřebný nábytek, nová okna, dveře a další stavební konstrukce.
Takovýmto způsobem vydržela dědova dílna, kterou později převzal můj strýc, celých 40 let. Po revoluci v roce 1989 se jeho provozovna několikanásobně rozšířila a v současné době dává práci několika desítkám spokojených zaměstnanců. Většinu produkce sice představují velké zakázky, ale vedle nich se vyrábí i mnoho kusových zakázek na základě speciálních požadavků náročných odběratelů.
Majitelé i všichni zaměstnanci si velmi intenzivně uvědomují, že nebýt malých zakázek, tak by nejspíš tato firma již dávno neexistovala. Byla by to určitě škoda, protože za těch uplynulých 70 let byly vyrobeny stovky kusů kvalitního zboží a slušnou obživu zde získaly desítky zaměstnanců včetně jejich rodin.
Jedna věc se však změnila zcela zásadně: můj děda měl v době začínající krize možnost volby, dnes je ale ta pružnost, pro niž se tenkrát rozhodl, považována za naprostou samozřejmost.
Mám zájem o konzultaci / chci se vzdělávat