Články

Analýza a normování práce je pro velkou část českých firem stále aktuálnějším tématem

23. 3. 2017 - Ing. Jaroslav Dlabač, Ph.D.

Téměř ze všech stran v poslední době slýcháme, že největším problémem českých firem je nedostatek kvalifikované pracovní síly. To s sebou nese samozřejmě poměrně výrazný nárůst mezd (jeden z nejvýznamnějších tuzemských zaměstnavatelů se se svou odborovou organizací dohodl o nárůstu mezd pro rok 2016 o rekordních 11%). Dále je nutné mít na paměti, že ve velké části českých výrobních firem manuální práce stále převládá a tvoří převážnou část ceny výrobku.

Toto všechno se z pohledu průmyslového inženýrství poměrně zásadně promítá v rostoucích požadavcích na produktivitu práce a standardizaci pracovních postupů a činností. Základním a svým způsobem i nejjednodušším nástrojem, který nám může v této oblasti pomoci, je analýza a měření práce.

Analýza a měření práce patří mezi základní znalost průmyslových inženýrů a Lean specialistů. Jsou poměrně jednoduchým a zároveň velmi účinným nástrojem v boji proti plýtvání a neefektivnosti v procesech a zároveň prvním krokem na cestě ke standardizaci. Pod názvem analýza a měření práce si můžeme představit aktivity vedoucí k definování optimálního pracovního postupu a určení spotřeby času pro jednotlivé činnosti.

Jak již název napovídá, můžeme aktivity související s analýzou a měřením práce rozdělit do dvou základních skupin. Nejprve bychom se měli zabývat analýzou práce, tedy studiem pracovních metod s cílem identifikovat plýtvání a neproduktivní činnosti a následně zjednodušit vykonávanou práci. Výstupem je nový, optimální pracovní postup, který by měl být definován patřičným standardem. Teprve ve druhé fázi bychom se měli zabývat měřením práce, tedy určením spotřeby času dané činnosti. Analýza práce není mnohdy o ničem jiném než o detailním sledování pracovního postupu, zapojení selského rozumu a neustálém si kladení otázek, zda danou operaci vykonáváme tím nejlepším možným způsobem či je možné některé úkony eliminovat, sloučit nebo jinak zjednodušit. Z hlediska používaných metod se jedná o základní analytické nástroje, jako jsou procesní analýzy a diagramy, montážní diagramy, špagetové diagramy apod.

Jsou to dvě strany jedné mince a nemohou efektivně fungovat jedna bez druhé, což si řada firem i samotných pracovníků zabývajících se zlepšováním procesů neuvědomuje a především oblast analýzy práce podceňují. Při měření práce se primárně snaží co nejpřesněji určit spotřebu času jednotlivých operací. Výsledná norma je potom velmi často pouze jakýmsi popsáním současného stavu bez reálného dopadu na zvýšení produktivity. Měření práce bývá potom zatracováno s tím, že nepřináší kýžený efekt. Jeho síla je však právě v analýze pracovních postupů s cílem navrhnout co možná nejefektivnější způsob vykonávání dané činnosti. Měření práce by mělo pouze sloužit jako číselné vyjádření nárůstu produktivity při použití nového postupu a pro stanovení objektivní normy spotřeby času. Pokud se budeme zabývat pouze samotným měřením práce, jediným benefitem bude, že přesněji změříme, definujeme normu, která byla dříve nesprávná, nepřesná.

Analýza a měření práce

Obr. 1 Analýza a měření práce

Měření práce

Jak již bylo uvedeno výše, cílem měření práce je určit co nejobjektivnější normu spotřeby času. Pokud pomineme techniky jako je hrubý odhad či využití historických údajů, patří mezi nejpoužívanější metody časové studie, které jsou realizovány přímým měřením za pomoci stopek. Kromě těchto časových studií tvoří druhou, v současnosti stále více používanou skupinu tzv. systémy předem určených časů, kde norma je určená nepřímým způsobem. Zjednodušeně tedy můžeme říci, že pro určování spotřeby času můžeme použít stopky, potom se jedná o formu přímého měření, nebo vycházíme z předem definovaných časů, které danému pohybu přísluší, a potom mluvíme o tzv. nepřímém měření.

Pojďme se nyní na jednotlivé techniky podívat trochu detailněji se zaměřením na nejpoužívanější metody.

Přímé měření

Jak již bylo popsáno výše, jedná se o stanovení spotřeby času za pomoci stopek, potřebných formulářů, či dnes stále více oblíbených specializovaných software. V zásadě můžeme rozlišovat dva základní přístupy v oblasti přímého měření. V případě, že se zaměřujeme na sledování pracovníka, mluvíme o snímku pracovního dne, pokud je cílem sledování a určení času operace, mluvíme nejčastěji o tzv. chronometráži.

Chronometráž slouží ke stanovení délky trvání určitého pracovního děje (operace) a stále patří mezi nejpoužívanější způsoby stanovení výkonové normy. Tato metoda je založena na principu rozdělení měřené operace do několika dílčích úseků (úkonů či měřících bodů). Spotřeba času jednotlivých úkonů je potom zaznamenávána do připraveného formuláře. Výhodou chronometráže plynoucí především z rozdělení operací na jednotlivé úkony je při jejím správném použití především:

  • Vyloučení extrémních hodnot jednotlivých úkonů a zajištění poměrně vysoké spolehlivosti měření.
  • Možnost balancování operací (přesouvání jednotlivých úkonů mezi pracovníky).
  • Definování problematických úkonů, které by z celkového výsledného času nebyly viditelné.

Snímek pracovního dne je technika nepřetržitého pozorování veškeré spotřeby času během směny. Cílem je získat komplexní přehled o spotřebě času, identifikovat plýtvání, určit poměr činností nepřidávajících hodnotu, popřípadě navrhnout novou formu organizace práce. Snímek pracovního dne se často používá pro definování nepravidelných činností, které slouží jako podklad pro stanovení velikosti přirážky, nebo všude tam, kde potřebujeme získat informaci o aktuálním stavu využití jednotlivých pracovníků, např. pro možnost nastavení vícestrojové obsluhy. Snímkování však není pouze nástrojem používaným ve výrobě nebo podpůrných výrobních procesech, ale velmi často se používá i v administrativě, kde může být pozorování realizováno rovněž formou vlastního snímku pracovního dne: pozorování provádí na základě předem definovaných činností a pravidel přímo samotný pracovník.

I když se na první pohled může zdát, že přímé měření za pomoci stopek je velmi jednoduchá metoda, i při tomto typu měření je třeba pro zajištění maximální přesnosti norem dodržovat řadu pravidel. Ve spoustě firem však nejsou dodržována a výsledky se tak stávají neobjektivními. Podceňováno je často především rozdělení měřené operace na jednotlivé úkony, nebývá proveden potřebný počet náměrů či není pracováno se stupněm výkonu sledovaného pracovníka.

Jak již bylo uvedeno výše, měření založené na přímém pozorování jednotlivých činností (tedy přímé měření) je v českých firmách stále nejrozšířenějším nástrojem pro stanovování výkonových norem. Jeho nespornou výhodou je, že pozorovatel stráví relativně velké množství času přímo v provozu a získá tak detailní obraz o průběhu pracovních činností. Asi největší nevýhodou je však obrovská časová náročnost, a to především z pohledu následné analýzy dat. V případě, že pro měření použijete stopky a formulář, jedná se o přepisování a ruční vyhodnocování. Tento čas bývá často srovnatelný se samotným časem měření v provozu.

Především z tohoto důvodu jsme se rozhodli vyvinout vlastní aplikaci pro měření práce fungující na systému Android. Měření práce se tak stává „pouze" záležitostí intuitivního ovládání a stisku předem definovaných tlačítek. Alikace je vhodná jak pro snímek pracovního dne, tak pro chronometráž operací, případně vlastní metodiku měření. Velkou výhodou je nejen výrazně nižší čas vyhodnocování (v porovnání s klasickými stopkami o více než 80 %), ale rovněž rychlejší a pohodlnější obsluha přímo v provozu, kdy se analyzátor může soustředit na činnosti samotného pracovníka a ne na obsluhu stopek a záznam do formuláře. Více o aplikaci naleznete v rubrice Doporučujeme.

Aplikace API

Obr. 2 Ukázka prostředí aplikace API k měření spotřeby času v systému Android

Nepřímé měření

Cílem nepřímého měření nebo také systémů předem určených časů je rozbor jednotlivých úkonů na základní pohyby, kterým je následně dle náročnosti přiřazen index odpovídající určité spotřebě času.

Mezi základní výhody systémů předem určených časů v porovnání s přímým měřením patří:

  • Odpadnutí subjektivity při stanovování stupně výkonu (systémy předem určených časů pracují se stupněm výkonu 100 %).
  • Možnost použití pro stanovení budoucích operací.
  • Možnost použití pro racionalizaci pracovního postupu, organizaci a uspořádání pracoviště.
  • Současná analýza pracovního postupu i měření spotřeby času dané operace.

Při tomto nepřímém měření je naším cílem správně určit typ pohybu, který daný pracovník vykonává, a následně dle náročnosti tohoto pohybu vybrat vhodný index z tabulky. Tento index potom představuje spotřebu času daného pracovního úkonu. Mezi nejpoužívanější systémy předem určených časů patří systém MTM (Metods Time Measurement) a MOST (Maynard Operation Sequence Technique). Detailní pochopení těchto systémů samozřejmě vyžaduje poměrně značnou časovou náročnost. Z toho důvodu zde pouze pro základní představu uvádím ukázku části analýzy realizované metodikou Basic MOST.

Metoda MOST

Obr. 3 Ukázka použití systému Basic MOST

Jak bylo již uvedeno výše, výstupem měření je definice normy spotřeby času. Je třeba si však uvědomit, že výstup přímého či nepřímého měření ještě není výslednou normou spotřeby času. Vzhledem k tomu, že se jedná o manuální lidskou práci, nikdy nemůžeme za 1 hodinu očekávat 60 minut práce. Je nezbytné k tomuto času připočítat přirážku na osobní potřeby, abnormality a jiná drobná zdržení. Ze zkušeností se tato přirážka ve firmách nejčastěji pohybuje mezi 5 – 10 %.

Normování vždy bylo, je a určitě i bude ve firmách velmi choulostivým tématem. Lidé zabývající se měřením práce nikdy nebývali příliš oblíbení. Je třeba si však uvědomit, že tato oblast průmyslového inženýrství bude i do budoucna ve většině firem naprosto klíčová. Lze však předpokládat, že stopky budou postupně nahrazovány specializovanými podpůrnými software nebo systémy předem určených časů.