Články

Vždy mířil jiným směrem než ostatní

5. 9. 2016 - Mgr. Jana Bejčková

Emil Kolben; skvělých přívlastků pro tuto významnou osobnost bychom našli mnoho: zaujatý propagátor rozvoje elektrotechniky, učenec, technik, vynálezce, vynikající manažer, přítel Thomase Alvy Edisona. Muž oplývající ohromnou životní silou, pracovitostí, šířící kolem sebe pracovní nadšení a inovativní myšlení.

Spolupracovník Edisona

Emil Kolben studoval s vynikajícím prospěchem na pražské Vysoké škole technické. Rok po úspěšném absolvování získal Gerstnerovo cestovní stipendium na dva roky, které zásadně změnilo jeho další život. Budoucí vynálezce navštívil německá průmyslová centra, Paříž, Londýn a New York, odkud podnikal studijní cesty po USA. Brzy se skvěle uchytil: získal zaměstnání ve firmě Thomase Alvy Edisona – Edison Machine Company. Tato společnost dodnes existuje – pod názvem General Electric (GE). Kolben pracoval přímo s Edisonem: stal se jeho asistentem a nakonec šéfinženýrem a vedoucím veškerých technických kanceláří a laboratoří. Jedním z jeho výrazných počinů je nepochybně zdokonalování a rekonstruování Edisonových dynam podle vlastních výpočtů. Inovativní myšlení bylo Kolbenovou velkou devizou. Nikdy se nesnažil kopírovat myšlení druhých, vždy přicházel s novými nápady a mířil jiným směrem než ostatní.

O Edisonovi Kolben řekl: „Edison byl vždy laskavý, ale měl vlastnost bránit se novým známostem. Nejraději ze všeho dělal dobré vtipy a originální žerty rád poslouchal. Stalo se, že se dobrému nápadu smál třeba čtvrt hodiny. Měl zvláštní zálibu v tom, když mohl pověsit bulíka na nos některému z novinářských reportérů. Vypravoval jim pokaždé o svých plánech vymyšlené věci, dělal fantastické kombinace a měl nehoráznou radost z toho, když byly vytištěny... Řekl bych, že byl knižně a v teorii slabý. Byl samorostlý, vyšlý z tvrdého života, luštil hravě nejtěžší problémy tváří v tvář. Pokaždé, když se zabýval uskutečněním nějakého z těžkých projektů, měl jeho štáb inženýrů, konstruktérů a dílovedoucích krušné časy. Tak jedenkráte pracovali jsme pět neděl v pravém smyslu ve dne v noci. Sám Edison se z továrny nehnul. Jedl ve své pracovně a spal v ní na pohovce pouhé tři až čtyři hodiny. Vydržel tak pracovat několik týdnů, neboť na každou svou novou ideu dovedl soustředit mysl jedinečným způsobem."

Spolu s N. Teslou v boji za střídavý proud

V době svého amerického angažmá zažil prudký rozvoj silnoproudé techniky a elektrických pouličních drah ve městech Nového světa. Během prací nad vývojem tramvají pro americká velkoměsta se sblížil s další legendou světa vynálezů a techniky, Nikolou Teslou, který také studoval na pražské technice a v letech 1882 až 1885 pracoval pro Edisona. Tesla Kolbenovi umožnil účastnit se zkoušek elektromotorů na třífázový střídavý proud ve své newyorské laboratoři, kde byl poprvé v praxi uplatněn princip točivého elektromagnetického pole. Tato zkušenost přispěla ke Kolbenovu jednoznačnému zaměření na střídavý proud a stala se základem jeho celoživotního díla a úspěchu.

Za návrat Kolbena do Evropy vděčíme pravděpodobně jeho ženě, která si v USA nikdy nezvykla. Již jako známá osobnost nastoupil jako šéfinženýr švýcarské firmy Oerlikon. Jeho úkolem bylo uskutečnit přenos elektrické energie třífázovým proudem o vysokém napětí na trase dlouhé 125 kilometrů z Laufenu do Frankfurtu nad Mohanem. Následná měření pak zcela jasně ukázala správnost Teslových předpokladů, na kterých byl projekt založen. Vybudoval tak základy pro vývoj synchronních a asynchronních třífázových motorů a pro přenos elektrické energie na velké vzdálenosti.

Na přelomu 19. a 20. století vedli elektrotechnici spor, zda je lepší stejnosměrný nebo střídavý proud. Thomas Alva Edison byl zastáncem stejnosměrného proudu, Nikola Tesla naopak střídavého. Pře byla velmi vyhrocená a postupně se rozšířila do celého světa, včetně českých zemí. František Křižík zde zastával Edisonovo stanovisko, zatímco Emil Kolben trval na střídavém proudu.

Argumenty obou stran byly dlouho vyrovnané, vývoj dal ale nakonec za pravdu Teslovi, protože stejnosměrný proud nešlo transformovat ani jím pohánět výkonné stroje. Spor podle toho dopadl i v Čechách – Kolben tu vybudoval obří průmyslový koncern, zatímco Křižíka jeho lpění na chybném principu podnikatelsky zničilo.

Kolbenova vlastní továrna

V roce 1896 se vrátil do Prahy, kde založil ve Vysočanech firmu Kolben a spol.: „Vyzbrojen rozsáhlými vědomostmi a zkušenostmi ve všech odvětvích silnoproudé elektrotechniky a drže krok s tehdejším nejmodernějším pokrokem ve výrobě elektrických strojů a zařízení, pomyslel jsem v srpnu 1896 na to, že dám své bohaté znalosti a zkušenosti do služeb své české domoviny. V tehdejším Rakousku bylo jen málo menších elektrotechnických výroben, a to pouze v počátečním stadiu vývoje. Zdálo se mi nejlepším, abych sám zřídil moderní elektrotechnickou továrnu ve středu velké průmyslové oblasti, v tradičním sídle vysoce rozvinutého strojírenství: v Praze."

Již pět měsíců po zakoupení pozemků byly v prodeji první třífázové alternátory, synchronní a indukční motory, dynama a náhony pro jeřáby. Z malé dřevěné dílny s 25 zaměstnanci, která vyráběla elektrické stroje a zařízení pro rozvod elektřiny, dokázal Emil Kolben vybudovat kolos, jehož elektromotory, vodní turbíny, lokomotivy nebo vybavení pro elektrárny a pro tramvaje získaly světovou proslulost. Kolben se mimo jiné snažil zmenšit fyzickou dřinu svých dělníků a jako první ve výrobní hale instaloval pojízdné jeřáby. Firma si začala získávat uznání doma i ve světě.

Roku 1898 byla firma s podporou Živnostenské banky přeměněna na Elektrotechnickou akciovou společnost. Továrna byla rozšířena o slévárnu, elektrárnu, kovárnu, modelárnu, strojovnu i výpravnu zboží a její výrobky zahájily vítězné tažení světem. Roku 1900 vyrobila firma první lokomotivu, zhotovila kompletní zařízení elektrárny v Holešovicích a na Světové výstavě v Paříži získala zlatou medaili za tisící alternátor. V dalším roce byla zahájena produkce parních válců a turbín a rok poté byly vyrobeny dva největší alternátory pro londýnskou elektrárnu. Roku 1903 se začaly vyrábět turbogenerátory, obloukové lampy, elektricky poháněné jeřáby či výtahy a následně bylo vyrobeno a instalováno také kompletní zařízení elektrárny pro Tasmánii. Roku 1906 začala produkce světlometů pro rakouské námořnictvo i pozemní armádu a v následujícím roce uzavřela společnost také smlouvu s firmou Ringhoffer o stavbě automobilky Praga, z níž o dva roky později vyjely první automobily. V té době vyvezla továrna také velké zakázky strojů a zařízení pro pouliční dráhy do severoanglických měst, na ostrov Man a do Lvova. Do roku 1910 bylo vysočanskou továrnou vyrobeno 10 000 elektrických strojů a dodáno na 70 kompletních velkých elektráren včetně rozvoden (1912 postavila EAS např. vodní elektrárnu v Praze na Štvanici). Firemní heslo znělo: „Vyrábíme vše, od špendlíku až po lokomotivu".

Na „vysočanský zázrak" se dokonce přijel podívat i sám Edison. Ne jako učitel na svého žáka, nýbrž jako na rovnocenného partnera.

Vznik ČKD

K nejvýznamnější fúzi pak došlo roku 1927. Ke společnosti byla přičleněna karlínská strojírna Breitfeld-Daněk, vyrábějící stroje pro cukrovary, čímž vznikl obří podnik Českomoravská Kolben-Daněk (ČKD). Emil Kolben se stal ředitelem a místopředsedou správní rady a pod jeho vedením dosáhla společnost ve velmi krátké době špičkové úrovně. V roce 1930, tedy za světové hospodářské krize, zahajuje ČKD v Karlíně výrobu letadel, od r. 1932 se podílí na elektrifikaci Slovenska a v Praze staví lanovku na Petřín. V roce 1935 začala ČKD s výrobou myček nádobí a pro ministerstvo národní obrany dodala první tanky. Začalo se s výrobou velkých Kaplanových turbín, měřicích transformátorů a komorových pecí. V roce 1936 se rozjela úspěšná výroba vozu Aero 50 a roku 1937 byly vyrobeny první trolejbusy pro Prahu.

Akcie ČKD

Akcie Českomoravská–Kolben

Přestože jména Kolben-Daněk se nezapomenutelně zapsala do dějin českého průmyslu, není bez zajímavosti, že se Kolben s Daňkem pravděpodobně nikdy nesetkali. Daňkovo jméno se do názvu ČKD dostalo jen jako součást firmy Breitfeld–Daněk a spol. Roku 1927, kdy podniky fúzovaly, byl už 34 let po smrti.

Kolbenka

Kolbenka před 1. světovou válkou

Vědecká činnost

K významným aktivitám E. Kolbena patří rovněž jeho vědecká činnost. Neustále se zajímal o vývoj ve svém oboru, publikoval v odborných časopisech desítky vědeckých pojednání, která popularizovala silnoproudou elektrotechniku a její použití v praxi. Známý je jeho článek „Obrat ve strojním průmyslu vývojem elektrotechniky", v němž ukazoval možnosti nových strojů na střídavý proud.

Konec života nebyl radostný

V roce 1943 Kolben zemřel v Terezíně, kam byl odvezen spolu s dcerou, synem a vnukem. V březnu 1945 byl podniknut velký nálet na strojírnu, který poškodil dvě třetiny budov a minimálně polovinu strojního zařízení.

Další osud ČKD

Podnik ČKD byl po válce obnoven a rychle znárodněn. Jeho struktura se postupně měnila a brzy sdružoval rozsáhlou síť závodů po celé republice. Výrobní sortiment tvořily především elektrické stroje, usměrňovače, velké průmyslové kompresory, jeřáby a mnoho dalších strojírenských výrobků. Mezi nejdůležitější a nejznámější výrobky koncernu patřila výroba motorových lokomotiv ve Vysočanech a výroba tramvají na Smíchově. Podnik se brzy stal dokonce největším výrobcem tramvají na světě a zaměstnával až 50 tisíc lidí. Přes velký objem výroby však jeho vedení příliš neinvestovalo do modernizace a výzkumu, což vedlo k postupnému zastarávání provozů.

S ekonomickým kolapsem zemí RVHP roku 1989 ztratilo ČKD svá největší odbytiště. Nová se najít nepodařilo, a vývoz tak nadále směřoval jen do některých rozvojových států. Roku 1994 získala při privatizaci kontrolní balík akcií společnost Inpro, která ČKD přeměnila na holding. K ozdravení ale nedošlo a roku 1998 se kdysi slavný podnik ocitl na pokraji bankrotu. To velice zkomplikovalo situaci při soutěžích o velké veřejné zakázky, jakými byly například rychlovlaky pro České dráhy nebo vozy metra pro Prahu.

Některé společnosti holdingu postupně zkrachovaly, jiné se prostřednictvím IPB vrátily státu. Ten část provozů prodal zahraničním investorům a zbytek, včetně ochranné známky, získala roku 2004 společnost 11Fite.

Závěr

Slavná továrna je tedy minulostí a zapomenuté málem zůstalo i jméno jejího zakladatele Emila Kolbena. Za socialismu se o něm jako o kapitalistovi nesmělo vůbec mluvit, po roce 1989 se ale dočkal alespoň drobné satisfakce. Jeho jméno dnes nese jedna ze stanic metra B a také ulice v Praze 9. Obec Strančice mu in memoriam vrátila čestné občanství a v září 2006 byla odhalena i jeho pamětní deska na vysočanské radnici.

/zdroje: euro.e15.cz, www2.holocaust.cz, www.eyrie.cz/


 Mám zájem o konzultaci / chci se vzdělávat


Používáme soubory cookies

Soubory cookies využíváme k analýze návštěvnosti, zapamatování preferencí a zlepšování použitelnosti webu. Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko "Souhlasím".

Nastavení Souhlasím

Souhlas můžete také odmítnout.